ru-Nachrchlat na Gulag

Jak česká důchodkyně vydělávala na rusofobii,

když si historii o zvěrstvech Sovětů "upravila"

Poslední číslo politického týdeníku Argumenty a fakta přineslo na celé stránce dokument o české důchodkyni, pevně kráčející ve stopách největšího českého rusofoba Karla Havlíčka Borovského. Svou slávu založila na vymyšleném životopise, do posledních dní ji zvali do televize a na přednášky, přestože bylo českým historikem Adamem Hradílkem dokázáno, že si vše vycucala z prstu. Dodnes z její vylhané autobiografie čerpají informace nepřátelé Ruska. Přinášíme vám překlad nejzajímavějších částí ruského vydání. Většina článku je pravděpodobně převzata z českých médií. /Odkaz zvýrazněn/ O to je to zajímavější a přesvědčivější.

6. února 2024 zemřela v Brně, ve věku 92 let, Věra Sosnarová, známá jako vězeňkyně z Gulagu. Její kniha Krvavé jahody vyšla nákladem deset tisíc kusů. Jezdila po celé zemi po přednáškách, které se konaly v kulturních domech, kinech, divadlech, ale hlavně na středních a vysokých školách.

V Česku se stala symbolem svědectví hrůz stalinismu. Podle jejího vyprávění ji s matkou a sestrou chytili v roce 1945 spolupracovníci ruské tajné služby a uvrhli ji do Gulagu /ГУЛАГ - Hlavní správa nápravně-pracovních táborů, oddělení NKVD, existovala v letech 1930-1959/. Sosnarová tvrdila, že byla zavřena 19 let.

Neustálé znásilňování a mučení

"Teď všichni do baráků! Nikdo nesmí ven. Nechápali jsme, co se děje. Byla tam stodola, do které zahnali hodně lidí, potom ji polili hořlavinou a zapálili. Lidi tam upalovali zaživa."

Znásilňovalo se jak na běžícím páse. Věru začali znásilňovat už ve vlaku a potom fakticky nepřestávali. 

V táboře pracovala jako drvoštěp, po práci všechny ženy znásilnili opilí strážci. Stali se z nich kanibalové, krmili je lidským masem. Pochopili to, když v boršči nacházeli uřezané prsty. Vězně pojídali vlci, táhli se za nim ve smečkách, rysi seděli na každém stromě a v lese požírali křičící vězně.

Matka byla udavačka Gestapa

Ludmila Šímová, Ruska, která se v Československu vdala za vojáka, mohla dostat německé občanství. Byla oddána Říši, na Gestapu donášela na sousedku, která prý na Adolfa Hitlera nadávala.

Ludmila se po válce bála, že si to s ní sousedi vyřídí a oběsí ji. Prosto se svými dvěma dcerami sama utekla zpět do Sovětského svazu.

Šťastné dětství v SSSR

V Sovětském svazu normálně dokončila školu. Poté pracovala v metalurgickém kombinátě na Uralu a od roku 1947 až do návratu do Československa byla spolupracovnicí Nižnětagilského závodu na výrobu kotlů a radiátorů. 

Lhářka a zlatokopka

V roce 2002 přijal český parlament zákon, podle kterého čeští občané, kteří byli v zavlečeni do Gulagů, mohli získat finanční kompenzaci. Tak si Věra náhle vzpomněla, že v Gulagu prožila 19let. České úřady ale nebyly takoví idioti a nic jí nevyplatily.

Její obdivovatelé přesto dodnes tvrdí, že nemohla lhát.